systemickafabrika banner uzky tmavy

Blog

Jak vypadá užitečná a otevřená komunikace ve firmě?

otevrena komunikace 300Všichni se shodneme, že pro funkční fungování firmy je nutné, aby zaměstnanci spolu uměli správně a srozumitelně komunikovat. Prohřešky proti správné komunikaci se přitom trestají velmi přísně, firma za ně zaplatí snížením výkonnosti zaměstnanců, demotivací a často i odchodem schopných lidí, kteří se pak špatně nahrazují …

Kde jsou tedy hlavní komunikační chyby?

Prvním a dá se říct základním nedostatkem je neschopnost komunikovat napřímo. Řada zaměstnanců tuto neschopnost skrývá za pouhé naznačování a očekává, že dotyčný jeho sdělení pochopí, vyčte mu z očí jeho přání, či, že mu dokonce čte myšlenky. Bohužel se velmi často stává, že k tomuto pochopení nedojde, a nebo je sdělení pochopeno úplně jinak. Například naznačená výtka může být vnímána jako ostrá kritika. Je to jednoduše proto, že náznaky pro každého z nás znamenají něco jiného.

Dalším komunikačním prohřeškem proti přímé, otevřené komunikaci je hledání spřízněné duše, či vytváření koalic. Je logickým důsledkem, že pokud někoho něco trápí, a chce se svým trablem opravdu něco dělat, potřebuje o tom s někým mluvit. Bohužel se tak často děje s někým, kdo není v dané situaci ten pravý, aby záležitost řešil, nebo se ho vlastně ani netýká. Vtipné je, že se tak velmi často děje na toaletách, v kuchyňce u kafe, nebo na obědě.

Co je na tom vlastně špatně?

Záležitost se probírá „za zády“ člověka, kterého se týká a s člověkem nebo lidmi, kteří s tím nemají nic společného. Tito lidé velmi často nemají ani kompetenci ani reálnou možnost, jak situaci řešit či ovlivnit. Například probírat téma navýšení Vašeho platu s kolegou na stejné úrovni nemůže přinést užitek, prostě proto, že kolega Vám přidat nemůže :-) a Váš nadřízený se to tímto „kanálem“ zřejmě nedozví.

Další úskalí může spočívat v tom, že je možné, že se Vaše lamentace, či nespokojenost nějakou cestou donese i k člověku, kterého se to týká, velmi často v pozměněné podobě (neboť každý, kdo příběh slyšel a vypráví ho dál, si trošku něco pozmění – všichni známe hru na tichou poštu, že? :-) Pokud k dotyčnému doputuje, bývá onen člověk zaskočen tím, že jste nešli rovnou za ním a celkem oprávněně ve Vás ztrácí důvěru. Jsou to komunikační vzorce, které patří do mateřské školky či na první stupeň ZŠ, kdy děti tvoří skupinky a říkají si s kým „ka“ a s kým „neka“ (kamarádí a nekamarádí :-)). Toto roznášení příběhů nevytváří dobrou firemní kulturu ani dobrou náladu.

Dalším komunikačním nešvarem je rovněž ignorování firemní hierarchie. Někteří lidé namísto, aby svůj spor řešili s kolegou, jehož se týká, jdou rovnou „žalovat“ svému nadřízenému – opět pěkná paralela do školy, kde si děti chodí stěžovat na spolužáky paní učitelce, protože to ještě neumí řešit sami. Mezi dospělé to však rozhodně nepatří.

Jak to má tedy správně v komunikaci vypadat?

V každém případě se má jednat o komunikaci napřímo a dle pravidel zpětné vazby. To znamená, že pokud má zaměstnanec nějaké připomínky k práci nebo chování svého kolegy, tak tuto záležitost řeší přímo s ním s vědomím toho, že když mu to neřekne, dotyčný o tom neví a šance na změnu je tedy nulová.

Je dobré mít na paměti, že svým podnětem ke změně se vlastně staráme o dobrý běh projektu, dobré vztahy v týmu a v neposlední řadě o dobrou náladu.

Důležité je komunikovat pozitivně a bez zbytečných emocí, dobře vysvětlit, jakou změnu potřebuji. Pak je velká šance, že záležitost spolu vyřeší.

Pokud se společně nedaří najít řešení, pak je na místě požádat o pomoc přímého nadřízeného, který by měl mít zájem na dobrém fungování jeho týmu.

Upřímnost a otevřenost je základním kamenem dobré firemní kultury, kde se lidé cítí bezpečně a kde se nebojí otevřeně říkat, co si opravdu myslí.

Kateřina Kučerová